Loading color scheme

Životopis Ivana Nesvedy

Ivan Nesveda, nezaměnitelný český výtvarník a scénograf, chtěl odjakživa být, dle svých slov, HLAVNĚ v klidu! Samotná podstata jeho osobnosti mu to však nedovoluje, i když se někdy domnívá, že za to mohou vnější okolnosti. Ve skutečnosti ho ale v klidu nenechají divoká povaha a neregulovatelná kreativita v kombinaci s chorobnou zvědavostí. Výtvarný talent, rozsáhlé znalosti a profesionální zázemí Divadla Alfa mu naštěstí umožňují nápady realizovat.

Ivan Nesveda se narodil 11. května 1959 v Chebu, kam se rodina v roce 1953 přestěhovala z Brna na tzv. „umístěnku“. Maminka Eva Nesvedová, absolventka Přírodovědné fakulty Masarykovy university v Brně, v důsledku politické situace pracovala nejprve jako dělnice v galvanovně firmy Eska Cheb, později jako prodavačka a od roku 1965 jako vrchní laborantka na patologicko-anatomickém oddělení chebské nemocnice. Otec Ing. Zdeněk Nesweda (od roku 1940 Nesveda), absolvent Vojenské technické akademie v Brně, byl v padesátých letech z Československé lidové armády propuštěn a pracoval nejprve jako dělník, později jako vedoucí pracovník v kovoprovozu ve Františkových Lázních. Protože se již od studentských let zajímal o amatérské divadlo, kde se často a rád uplatňoval jako scénograf, režisér i herec, nebyla náhoda, že našel nové uplatnění v Krajském oblastním divadle v Chebu (od roku 1965 Západočeské divadlo v Chebu). Od roku 1961 v něm Zdeněk Nesveda pracoval jako inspektor (vedoucí) provozu, později (už v penzi) jako „inspektor hlediště“, a to takřka až do své smrti v roce 1999. Svého mladšího syna Ivana brával do divadla již od jeho nejútlejšího věku. Díky tomu získal tehdy dvouletý Ivan svou první roli - nemluvně v kočárku ve hře Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Ve dvanácti letech měl svoji dosud největší, tentokrát již „mluvenou“, roli selského synka v Půlnočním větru Josefa Topola. Jeviště a hraní jej však příliš nelákaly. Mnohem raději trávil čas v magických prostorách rekvizitárny, garderoby, vlásenkárny, malírny a zákulisí. Loutkové divadlo objevil prostřednictvím chebské, později františkolázeňské, loutkové amatérské scény, a především pak loutek Jaroslava Krále a Gustava Noska, který až do roku 1974 pobýval i tvořil v Chebu. Ve specifickém příhraničním prostředí se již od školky výtvarně rozvíjel a vzdělával v Lidové škole umění (v malbě a grafických technikách pod vedením paní profesorky Věry Rajtmajerové a v plastice u pana profesora Vladimíra Relicha). Na doporučení Miroslava Cygana, scénografa Západočeského divadla Cheb, se Ivan pokusil složit přijímací zkoušky na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově. Uspěl, avšak ne na scénografii, kam se původně hlásil, ale na oboru Tvarování hraček a drobných dekorativních předmětů, jehož osobitý vedoucí pedagog, malíř, sochař a grafik prof. Jaroslav Bartoš vedl studenty v té době k nebývalé kreativitě. Jako maturitní práci vytvořil Ivan stolní loutkové divadlo a od té doby žije v zajetí loutek. Hned po maturitě v červnu 1978 začal pracovat v plzeňském Divadle Alfa jako technolog a řezbář. Zde se seznámil s V. Čadou, B. Luňákovou, M. Pokorným, T. Dvořákem, ale zejména s tehdejším dramaturgem a režisérem Divadla Alfa Karlem Makonjem. Ten podle Ivana nejzásadněji ovlivnil jeho pohled na dramatickou tvorbu a jeho postupně se rozvíjející tvůrčí metodu. Spolupráci s Divadlem Alfa Ivan nepřerušil, ani když nastoupil na DAMU do ročníku vedeného profesorem Václavem Kábrtem. Zde se opět setkává s Karlem Makonjem, tentokrát již jako s pedagogem DAMU, se kterým v roce 1981 připravoval ambiciózní projekt - tetralogii k třicátému výročí založení Loutkářské katedry DAMU. Tento rozsáhlý projekt se však nakonec nerealizoval, protože Karel Makonj za dramatických okolností katedru (a na čas i profesionální divadlo) opustil. Znovu se setkali až později v Divadle Alfa při práci na inscenacích Hraní o pejskovi a kočičce (1989) a Král Llyr (1989), svébytné adaptaci Shakespearovy hry. Později spolupracovali na inscenacích Poutník z hvězd (Malý princ, 1990), Kdo mi to uvěří, pane Moody (1992), Prenatálové (1994) aj. v pražském divadle Minor, které Karel Makonj v letech 1990 - 1998 vedl jako ředitel a umělecký šéf.    

Během studií 1979-1983 hostoval Ivan Nesveda v královéhradeckém Divadle Drak, kde ve spolupráci se Zdeňkem Říhou vytvořil svou první profesionální výpravu k inscenaci O zlé koze (1981). V Divadle Alfa pak ve spolupráci s Pavlem Vašíčkem vytvořil výpravu k inscenaci Poklad baby Mračenice (1983) a v Divadle loutek Ostrava absolventskou práci Pohádka jako pohlazení (1982) v režii Ireny Křehlíkové. Zde po absolutoriu začal pracovat opět na pozici technologa a řezbáře a jako scénograf vytvořil výpravy ke hrám Poklad baby Mračenice (1983) a Ruslan a Ludmila (1984). Po vojenské službě se roku 1986 vrátil zpět do plzeňské Alfy na pozici technologa, později jevištního výtvarníka a šéfa výpravy. V té době spolupracuje na inscenacích s renomovanými režiséry, např. Markétou Schartovou O třech krásách světa (1990), Pavlem Polákem Tatínku ta se ti povedla (1993), Annou Vášovou Princ a chuďas (1988) či Guignol v Paříži (1989). Tehdy také začíná i jeho nejrozsáhlejší spolupráce, a to s Tomášem Dvořákem (nejprve v zahraničí a později na celé řadě inscenací v domovské Alfě). Specifickou část Ivanovy tvorby tvoří spolupráce s Vladimírem Čadou a Miladou Nuslovou - Trápení s legrací (1988) a Milenci z bedny (1991). Od té doby je Ivan Nesveda, i když se dvěma přestávkami, kdy učil na Lidové škole umění v Nýřanech a na SSUPŠ Zámeček v Plzni,  kmenovým zaměstnancem Divadla Alfa. Spolupracoval ale i s dalšími loutkovými divadly a soubory u nás i v zahraničí, např. v Praze, na Kladně, v Liberci, v Drážďanech, ve Štětíně či v Košicích. Na počátku devadesátých let se setkal s Jiřím Fialou a začal spolupracovat se souborem Loutkového divadla V Boudě (po ustanovení Spolkového divadla V Boudě patří také k jeho zakládajícím členům). Právě pro Divadlo V Boudě napsal svou první hru Jossile Golem (1993). Dodnes jich napsal zhruba deset a pět z nich realizoval v Divadle Alfa - Osamělý obr (2004), Ach, ta paní Myšuta (2006), Břízová Růženka (2010), O rytíři Wyndovi a zakleté Markétce (2012) a Umanutá princezna (2018).

Z dílny Ivana Nesvedy vyšlo mnoho zajímavých inscenací. V Liberci vznikly hry Bezhlavý rytíř (1993), Alibaba a 40 loupežníků (1994), Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005) či Labutí jezírko (2009). V Plzni, kde vytváří nezaměnitelnou poetiku Divadla Alfa, byl mj. scénografem her Vyšla hvězda nad Betlémem (1990), Zlatovláska (1993), Prcek Tom a Dlouhán Tom (1996), Pes baskervillský (1997), Náčelník Večerní vánek aneb Hody divých mužů (1998), Rikki-tikki-tavi (2001), Láska vše zachrání (2002), Tonka Šibenice (2003), Tři mušketýři (2006), Kašpárek a indiáni (2007), Královský poker aneb Černošský pánbůh a páni Izraeliti (2010), Perníková chaloupka (2011), Pohádky ovčí babičky (2014), Lékařem proti své vůli (2016) a Umanutá princezna (2018). V roce 2019 realizoval s režisérem Tomášem Dvořákem výpravnou dobrodružnou komedii Pozor, Zorro! (2019).

Ivan Nesveda získal za své inscenace řadu ocenění, a to i v zahraničí, např. na Záhřebském mezinárodním festivalu loutkových divadel PIF či na Mezinárodním festivalu divadla pro děti v srbské Subotici (za inscenaci Kašpárek a indiáni, 2007). Za maňáskovou grotesku Tři mušketýři získalo Divadlo Alfa téměř třicet ocenění – např. dvě nominace na Ceny Alfréda Radoka nebo Cenu diváka na Mezinárodním loutkovém festivalu současného loutkového umění pro děti a pro dospělé Bábkarská Bystrica. Díky této inscenaci soubor také vyhrál nejvyšší oborovou cenu ERIK na festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem. Řada inscenací, na kterých spolupracoval, získala cenu z libereckého festivalu Mateřinka, z plzeňského festivalu Skupova Plzeň či z festivalu Dítě v Dlouhé. 

We use cookies

Na naší webové stránce používáme cookies. Některé z nich jsou nutné pro běh stránky, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit vlastnosti stránky na základě uživatelských zkušeností (tracking cookies). Sami můžete rozhodnout, zda cookies povolíte. Mějte prosím na paměti, že při odmítnutí, nemusí být stránka zcela funkční.