úprava a dramaturgie: P. Vašíček
režie: T. Dvořák
výprava: I. Nesveda
hudba: V. Čada

premiéra: 4. 10. 1991

Vlastenecký i plebejsky humorný „parádní kus“ českých lidových loutkářů o knížeti Oldřichovi, který – poté co zabloudil – najde útočiště u prostého uhlíře Matěje a jeho ženy Anky. Hra byla inscenována v adekvátním stylu – s Nesvedovými řezbovanými marionetami na drátě (jako kuriozitu uveďme marionetu, která sama hraje se dvěma maňásky). Pravděpodobným autorem hry byl učitel Prokop Konopásek, kantor z Olešné u Rakovníka a současník Matěje Kopeckého. Počet repríz tohoto jeho nejúspěšnějšího kusu jistě přesáhl hranici 100 000 a hra byla hrána v nejrůznějších variantách a pod různými názvy. Jako základ pro inscenaci posloužila verze, kterou v r. 1965 pořídil scénárista J. A. Novotný a jež byla poté upravena a doplněna z variant kočovných loutkářů J. Karfiola, R. Kaizra a F. Maiznera.

„Během práce nad texty jsem stále víc a víc vychutnával všecky složky, které jsou erbovními barvami dávné primitivní pimprláčtiny… Především dikce! Šťavnatost mluvy, její jadrnost i zdobnost, v níž je hloubka životního názoru vážného i humorného. Potom ostré dramatické vazby, jednoduchá gruntovní charakteristika postav, pevně vkládané epizody, spádné střídání drastiky s komikou, přímočaré pointy – jaká rozkoš pro herce a publikum…!“

Díky závěrečné písni, jíž textem opatřila Blanka Josephová-Luňáková, byla téměř tři století stará hra zasazena do dobového kontextu polistopadových událostí.