překlad: K. Kraus
úprava a dramaturgie: P. Vašíček
režie: T. Dvořák
výprava: I. Nesveda j. h.
hudba: V. Vorda

premiéra: 23. 3. 1998

Fantastická, dodnes aktuální, satirická burleska z časů rozkvětu „vídeňského lidového divadla“ a z pera vrcholného představitele této divadelní epochy. J. N. Nestroy byl rakouský herec a dramatik, který napsal 84 her (a do nich 125 kupletů) a nastudoval 879 rolí, z nichž 126 si napsal sám. Byť byla hra situována „na jeden z nejodlehlejších ostrovů v Austrálii“ (dosud neobjevený), jehož obyvateli jsou indiáni – kanibalové, de facto se odehrávala v tehdejší střední Evropě. Byla to fraška politická a hraje se dodnes, neboť autorovi se v ní podařilo překlenout rozpor mezi aktuálností a nadčasovostí. Co si zde Nestroy vzal na mušku? Zápecnický nacionalismus (který už opět vystrkuje rohy), ale i dvojsečnou tvář civilizace, neboť rozdíl mezi kanibalem „dosud neobjeveným“ a kanibalem částečně civilizovaným není u Nestroye prakticky žádný. Ale především je hra satirou na demoralizaci politiky a politiků, „lidumilnost“ lidojedů a „politické lidožroutství“. Všechna témata jsou ovšem nazřena optikou bujné, šťavnaté frašky se zpěvy. Inscenaci vévodily Nesvedovy originální olbřímí loutky dvou vládců – náčelníka Velkolulů, zvaného Večerní Vánek, a náčelníka sousedního kmene Papulášů, Ukruty, který přijel k Velkolulům na „přátelskou návštěvu“. Oba si v minulosti navzájem „sežrali“ své manželky a podobně skončí málem i vyvolený Vánkovy dcery Ataly, pařížský kadeřník Artur. Nechybí tu tedy ani láska, a nakonec ani svatba. Ale happy end je jen čirou ironií. Převládá pocit znechucení politikou a politikařením, jež své vždy zcela přízemní zázemí cudně halí pod pláštík tzv. diplomacie a „konferencí na nejvyšší úrovni“, při nichž jde v prvé řadě o to si řádně nacpat teřich a tuto možnost si za každou cenu zachovat i pro budoucno. Zajímavost na závěr: Loutky náčelníků si při jisté příležitostné akci, přenášené ČT, zahrály i na scéně Národního divadla.