Cílem permanentních edukačních programů je teoreticko-praktické obeznámení dětí se specifickým druhem umění a částí dějin. Programy cílí na dětskou kreativitu a na možnosti mezipředmětových přesahů tématu a zároveň zvyšují zájem dětí o výtvarnou a dramatickou výchovu, ale také o dějiny s jejich regionálními specifiky.
Příběh na niti I, II
Cílová skupina: MŠ, 1. a 2. stupeň ZŠ, víceletá gymnázia
Anotace:
Edukační program Příběh na niti představuje bohatou loutkářskou tradici plzeňského regionu na pozadí českých i světových dějin s mnoha mezipředmětovými přesahy. Chronologické uspořádání expozic Muzea loutek v Plzni umožňuje poznat vývoj loutkového divadla v proměnách času a interaktivní složky expozice aktivizují žáky a inspirují je k vlastnímu kreativnímu myšlení.
Program má dvě úrovně dle věku žáků:
1) Na 1. stupni ZŠ je interdisciplinární pojetí programu založené na pochopení souvislostí mezi stručnými dějinami loutkářství na Plzeňsku a tematickou informační nadstavbou, která je přímo úměrná věku žáků. V tomto ohledu čerpá program muzea především z předmětů, které jsou zařazeny do konceptu vyučování na 1. stupni.
Očekávané výstupy programu (1. stupeň ZŠ):
- žák zná pojmy loutka a loutkové divadlo a seznámil se s různými typy loutek a divadel
- rozeznává povolání spojená s tématem loutkářství (řezbář, loutkář, krejčí, malíř, herec, režisér apod.)
- orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti loutkářství s využitím regionálních specifik – pozná nejslavnější loutky z Plzně – Spejbla a Hurvínka
- na základě muzejních exponátů pozná specifickou kulturní oblast českých dějin
- vyzkoušel si manipulaci s loutkami
- žáci získali kladný vztah k muzejní instituci a k historii
2) Program pro 2. stupeň ZŠ se zaměřuje na historii regionálního loutkářství v souvislosti s obecnými dějinami a seznamuje žáky s rozmanitostí loutkové tvorby. Program přesahuje i do dalších školních předmětů jako jsou zeměpis, český jazyk, literární historie a výtvarná výchova.
Očekávané výstupy programu (2. stupeň ZŠ a víceletá gymnázia):
- žák dokáže vysvětlit pojmy loutka a loutkové divadlo a rozeznává různé typy loutek a divadel
- rozeznává povolání spojená s tématem loutkářství a dokáže vysvětlit jejich úlohu při tvorbě a práci s loutkou (řezbář, loutkář, krejčí, malíř, herec, režisér apod.)
- orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti loutkářství s využitím regionálních specifik – pozná nejslavnější loutky z Plzně – Spejbla a Hurvínka
- na základě muzejních exponátů pozná specifickou kulturní oblast českých dějin
- vyzkoušel si manipulaci s loutkami se zaměřením na dramatický celek
- žáci získali kladný vztah k muzejní instituci a k historii
Klíčové kompetence a konkrétní způsob jejich rozvoje v programu:
- Kompetence k učení – žáci v rámci tzv. pedagogického konstruktivismu poznávají skrze exponáty historii loutkového divadla.
- Kompetence komunikativní – žáci komentují průběh programu, zapojují se do debaty, vysvětlují své postupy a vyjadřují své názory.
- Kompetence sociální a personální – žáci spolupracují, pracují s edukátory při řešení tematických otázek a při vytváření improvizovaného dramatického celku v divadle.
- Kompetence k řešení problémů – žáci jsou podněcováni k postupnému řešení otázek, k diskuzi a investigativní práci v expozici.
- Kompetence občanské – žáci si vzájemně prezentují své pokusy o manipulaci s loutkou a obhajují svůj způsob jednání.
Výukové metody:
- Klasické: metody slovní, názorně-demonstrační, praktické
- Aktivizující: metoda diskuzní, heuristická
- Komplexní: brainstorming, skupinová výuka, výuka dramatem
Pomůcky a speciální edukační pomůcky:
Pracovní listy, podložky na psaní, psací potřeby.
Model rozpracované loutky bez oblečení, barevné obrázky řemeslníků, model kočovného vozu, truhlička s kopiemi loutek broučků, loutkový kufr s druhy loutek (LOUFR), různé druhy loutek v muzejním divadle.
Vzdělávací oblasti:
- 1. stupeň ZŠ - Umění a kultura
- 2. stupeň ZŠ a víceletá gymnázia - Umění a kultura, Člověk a společnost
Časová dotace:
cca 60 minut
Doporučený počet žáků:
maximálně jedna třída
Průběh programu:
Příběh na niti I – 1. stupeň ZŠ
Žáci jsou po příchodu do muzea neformálním způsobem seznámeni s cílem programu a s nezbytnými organizačními informacemi. Seznamovací aktivita probíhá ještě u šatny muzea, kdy se lektor představí a formou diskuze zjišťuje, kdo z žáků již v muzeu byl, jaké znají žáci loutky, co od návštěvy čekají apod. (dle situace a typu skupiny). Žáci obdrží pracovní listy, podložky a psací potřeby a jsou ujištěni, že se jedná o poznámky, které si mohou odnést s sebou do školy či domů, a nikoli o test.
Přízemí muzea je věnováno nejstarším dějinám loutkářství plzeňského regionu a jsou zde vystaveny loutky kočovných loutkářů a model nejstaršího Škodova divadla (více viz kapitola Západočeské muzeum v Plzni – Muzeum loutek v Plzni). Nejdříve se lektor s žáky věnuje samotnému vzniku loutky. Prezentuje žákům, z čeho se loutky vytváří, jaké dřevo je vhodné ke konkrétním účelům a jaké žáci znají stromy. V muzeu má lektor k dispozici kufřík s druhy dřeva i s modely nástrojů ze dřeva. Žáci vytváří vhodné dvojice a poznávají rozdíly v druzích dřev. Pro upevnění získaných vědomostí si v pracovních listech spojí vhodné výrobky s vhodnými stromy a případně si mohou dopsat i další stromy, které znají, a rozdělit je na listnaté a jehličnaté. Kresby stromů v pracovních listech jsou opatřeny identifikačními popisy. Úkoly v pracovních listech reflektují různé úrovně znalostí i schopností žáků a mohou a nemusí být vyplněny celé. Na první téma navazuje prohlídka nejstarších loutek s komentářem lektora, který vede se žáky neformální diskuzi a vytváří prostor pro jejich názory a nápady. Navazuje seznámení se základním typem loutky – marionetou. Lektor má k dispozici model rozpracované loutky bez oblečení, aby si žáci mohli vše detailně prohlédnout. V diskuzi společně vymýšlí, jaká řemesla se podílí na tvorbě loutky a kdo a co přesně dělá. Aktivita je podpořena velkými kartami s barevnými obrázky řemeslníků. V pracovních listech si žáci mohou pojmenovat a dokreslit jednotlivé části loutky a dle svého uvážení vypsat řemesla, která si zapamatovali. Ti, kteří mají čas, se mohou zamyslet nad doplňkovou otázkou, jaké by měli mít řemeslníci vlastnosti.
Druhé téma se týká typů loutkových divadel. V návaznosti na vystavené loutky kočovných divadelníků je pro žáky připraven rozkládací model kočovného vozu, u kterého si osvojí pojem „kočování“ a společně se rozhodnou, jaké z nabízených předmětů by si kočovníci s sebou na štaci mohli vzít a které nikoli. Při výběru se zohledňuje jak časové hledisko (zda předmět již existoval), tak praktické (zda by jej kočovníci využili). Aktivita podporuje vizualizaci kočovného typu života a hledá analogie se známými jevy (poutě, obytné vozy apod.). Navazuje spuštění modelu nejstaršího plzeňského stálého divadla perníkáře Škody s doprovodem flašinetu. Žáci sedí na podobných židlích jako děti na viditelně umístěných historických fotografiích a lektor podporuje představu dětí, které přišly k perníkáři Škodovi na představení. V případě zbývajícího času mohou společně srovnat dnešní druhy dětské zábavy s těmi historickými. Jako bonus žáci na obrazovce zhlédnou krátké ukázky, které herci Divadla Alfa natočili s loutkami z vitrín.
Následuje přesun do prvního patra, kde pokračuje téma druhů divadel. Hned na podestě navazuje program na zábavu dětí v historii a lektor představuje rodinná divadla a vysvětluje jejich užití. Děti reagují svými zážitky s rodinnými divadly. Jako kontrast je žákům představen velký model Novákova divadla, které zastupuje slavné období plzeňského Loutkového divadla feriálních osad. Žáci sledují změny scén i loutek a lektor jim sděluje zajímavé informace o kouzelných schopnostech některých varietních loutek. Na závěr tématu o divadlech dochází ke shrnutí a upevnění informací v pracovních listech, kde si žáci roztřídí tři základní druhy divadel podle obrázků. Ve zbývajícím čase mohou s ostatními sdílet své zážitky z divadla nebo si je zapsat.
Další část programu se zaměřuje na loutku samotnou a uvedena je nejslavnějšími českými loutkami, Spejblem a Hurvínkem. Loutky si žáci prohlédnou, mohou si vyzkoušet Hurvínkův „pokojíček“ a společně se vyfotografovat. Lektor zmiňuje i slavné plzeňské loutkáře Josefa Skupu a Jiřího Trnku a ukazuje jejich díla, případně se snaží zaujmout žáky vybranými detaily ze života a díla těchto tvůrců. Na Spejbla a Hurvínka navazuje dioráma Svatba u Broučků od Jiřího Trnky, kde si děti prohlédnou ztvárnění Broučků Jiřím Trnkou hned ve třech provedeních (loutky, dioráma, ilustrace) a srovnají je s reálnými brouky. Přirozeně tak vnímají, co to je stylizace. Pro žáky jsou k dispozici také haptické edukační pomůcky – truhlička s kopiemi loutkových broučků z dioramatu. Žáci si mohou zblízka prohlédnout, jak byly loutky broučků vytvořeny a jak fungují. Pokud po výukovém programu navazuje výtvarný doprovodný program Špion u Broučků (viz dále), upozorní lektor speciálně na jednu postavu v dioramatu, kterou budou žáci vytvářet.
Pokračování programu už je zaměřeno přímo na loutku jako artefakt. Ve druhém patře žáci navštíví expozici současného loutkového divadla „Nikdy v klidu!“ od autora Ivana Nesvedy a mají možnost nejen poznat různé druhy loutek a stylizace, ale také si vyzkoušet různé formy manipulace s loutkami. Téma rezonuje v muzejním divadle, kde lektor názorně ukáže základní typy loutek pomocí edukačního loutkového kufru (LOUFR) – marionetu, maňáska, manekýna a javajku, ale současně uvede, že loutkou může být v podstatě cokoli (viz objektová loutka). Pro upevnění získaných vědomostí si žáci v pracovních listech vyznačí tyto základní druhy loutek. Na závěr věnujeme žákům důležitý prostor k volné hře s loutkami v divadle. Podle situace můžeme volit ze škály různých činností od volné hry po pokus o improvizovaný dramatický celek, například na motivy některé ze známých pohádek. V téměř každé skupině se vyskytují žáci, kteří nemají chuť hrát s loutkou na jevišti či se do hry zapojovat, proto máme v pracovních listech i poslední úkol, u kterého si žák může dle své fantazie dokreslit loutku k vahadlu.
Doporučení pro péči o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami:
V Muzeu loutek v Plzni se snažíme o to, aby se každý žák cítil komfortně a mohl zažít pocit pochopení, sdílení a poznání.
Z našich zkušeností doporučujeme:
- upřednostnit vznik pozitivního vztahu k tématu, historii a muzeu před osvojením informací
- žáky hodnotit pouze formativně
- nenutit žáky do odpovědí a účasti na aktivitách
- pro netrpělivé či rychlejší žáky mít v zásobě další aktivity, případně je využít pro praktickou pomoc lektorovi
- respektovat odtažitost některých žáků při manipulaci s loutkami či dramaticky zaměřené činnosti
- nevyžadovat přesné vyplňování pracovních listů
- využívat haptických a audiovizuálních pomůcek
Programy byly finančně podpořeny Ministerstvem kultury ČR.