Markéta Formanová, Jana Košová
Od roku 2009, kdy bylo Muzeum loutek v Plzni otevřeno, se věnujeme edukační činnosti a snažíme se ji zaměřovat na různé cílové skupiny. Vycházíme z tématu expozice muzea, které interpretujeme nejvhodnějším způsobem pro konkrétní cílovou skupinu. Organizovaně k nám přicházejí skupiny dětí z mateřských škol, základních škol a studentů středních a vysokých škol. Edukační programy pro školy a školky tedy dělíme podle věku, přičemž skupiny ze středních škol jsou nejobtížněji uchopitelné z důvodu jejich různé specializace. Při tvorbě edukačních programů vycházíme z obecných pedagogicko-psychologických doporučení a z obsahu Rámcově vzdělávacího programu (www.rvp.cz).
Cílem programů pro školy je najít obsah, který vychází z námětu expozice a zároveň zapadá do Rámcově vzdělávacího programu. Tento obsah je potom metodicky rozpracován, vyzkoušen v pilotním provozu a po finalizaci zaveden do praxe. V 90. letech, počátcích pedagogické činnosti v muzeích, se programy stavěly na pracovních listech, které byly pro děti, ve srovnání s jejich učebnicemi, atraktivní. V současné době jsou ale pracovní listy běžnou součástí výuky ve škole a jejich využití v muzeu může děti spíše odrazovat. V Muzeu loutek v Plzni k edukačním programům pro ZŠ sice pracovní listy máme, ale slouží jen pro upevnění a roztřídění informací. Tyto pracovní listy obsahují minimum textu a jejich vyplňování je dobrovolné.
Muzejní edukační programy by měly splňovat základní didaktické zásady *:
Zásada systematičnosti
Poznatky by v edukačním programu měly být systematicky a logicky uspořádány. Na základní struktury informací lze později navazovat prohlubujícími poznatky. Například nejdříve děti seznámíme s loutkou, pomůžeme jim identifikovat loutky i v jejich životě (divadlo, TV, plyšové hračky) a až potom jim můžeme ukazovat jejich různé druhy.
Zásada uvědomělosti
Děti by měly chápat a v ideálním případě přijmout cíl své návštěvy v muzeu. Vztah a postoj k muzejní instituci, který je pro nás stejně důležitý jako konkrétní poznatky, je třeba budovat prostřednictvím pozitivních zážitků. Na počátku programu, v rámci rozehřívacích aktivit, děti s cílem programu seznámíme a na konci programu jej společně vyhodnotíme a komentujeme.
Zásada postupnosti
V duchu konstruktivistické pedagogiky bychom měli postupovat od jednoduchého ke složitějšímu, od blízkého k vzdálenějšímu, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu a od obecného ke zvláštnímu apod. Například programy pro děti z MŠ orientujeme výhradně konkrétně a názorně a upřednostňujeme vztah dětí k loutkám a muzeu před teoretickými poznatky.
Zásada názornosti
Kde jinde než v muzeu by mělo probíhat předávání poznatků názornou cestou pomocí exponátů či modelů? Při tvorbě edukačních programů bychom se měli snažit zapojit co největší počet smyslů. V loutkářství lehce najdeme aktivity s loutkami, které využívají hmat, sluch a zrak, při manipulaci s druhy dřeva i čich a v programu Kameňačka z pytlíku (viz dále) se nám podařilo využít i chuť.
Zásada spojení teorie s praxí
Nové poznatky a pojmy by měly být navázány na praktické znalosti dětí v jejich věkové skupině. Pokud tedy vysvětlujeme například pojem kočovníci, vysvětlujeme jej na příkladech ze života dětí – obytná auta, balení na dovolenou, putovní výlet, poutě apod.
Zásada vědeckosti
Součástí muzejních programů by mělo být i seznámení dětí se zdroji a prameny, samozřejmě s ohledem na jejich věk. Právě neformální učení může pomoci školám s kultivací kritického myšlení dětí.
Zásada trvalosti
V muzeu máme s dětmi jen omezený čas, proto je důležité si předem vybrat základní, ne příliš ambiciózně rozsáhlý, soubor poznatků, které mají prioritu, a ty potom upevňovat v průběhu programu.
Zásada individuálního přístupu k žákům
Stejně jako ve škole je důležité respektovat individuální znaky žáků, jejich zdravotní stav, rodinné zázemí, zájmy, vlastnosti, kulturní kontext, úroveň myšlení apod. Hlavní zodpovědnost leží na doprovázejícím vyučujícím či asistentovi, ale každý muzejní edukátor by měl k dětem přistupovat individuálně a bez předsudků. V programech zaměřených na loutkářství se obvykle najde dítě, které se bojí loutek, nechce vystupovat s loutkou před ostatními či se zcela stydí komunikovat. Edukátor by měl být na takové situace připraven a děti do ničeho nenutit.
Zásada komplexního rozvoje osobnosti
V muzejních programech nejde jen o poznatky úzce spojené s tématem, ale i o komplexní rozvoj osobnosti dítěte v oblasti afektivní a psychomotorické. Proto je žádoucí v programech využívat mezioborové souvislosti, střídat typy učení a podporovat všechny druhy inteligence.
Zásada zpětné vazby a hodnocení
Zpětná vazba by měla být součástí všech muzejních edukačních programů. V Muzeu loutek v Plzni využíváme závěrečný shrnující rozhovor, zážitkové listy, dotazníky i pohovory (dle druhů programů). Vyhodnocení programu je nedílnou součástí edukační práce. Při hodnocení dětí dáváme přednost formativnímu hodnocení. Snažíme se předkládat pozitivní hodnocení, vyzdvihnout to, co se dětem povedlo, co se naučili nového nebo jak se rozvinuly v daném tématu i osobnostně. Hodnocení by mělo děti motivovat k dalšímu rozvoji nebo opakované návštěvě muzea či k rozvíjení osvojených činností.
Muzejní edukátoři, lektoři a kurátoři
V Muzeu loutek v Plzni disponujeme jednou pozicí edukátora, jednou pozicí kurátora a čtyřmi průvodci/lektory, kteří mají na starosti provoz expozic. V takto malém muzeu je nutná spolupráce všech zaměstnanců. Kurátorka spolupracuje na vývoji všech programů a všichni průvodci/lektoři jsou potom vyškoleni a natrénováni na vedení programů, aby mohli pomáhat edukátorce.
Propagace programů a spolupráce se školami
Propagaci edukačních programů rozdělujeme na přímou a nepřímou. V rámci přímé propagační komunikace oslovujeme školy adresnými e-maily i poštou. Využíváme vlastní databáze kontaktů i databází MŠ, ZŠ a SŠ, které dávají k dispozici zřizovatelé. Zároveň využíváme k prezentaci našich programů výroční schůze ředitelů MŠ a ZŠ. Nepřímou komunikaci zajišťujeme na webech muzea (www.zcm.cz, www.muzeumloutek.cz), na Facebooku (muzeumloutekvplzni) a dalších sociálních či jiných sítích, webových stránkách (Instagram, Youtube, Kudy z nudy, přehled neformálního vzdělávání v Plzeňském kraji na webu Techmanie apod.), pomocí reklamních médií (např. rádio) a v letákových kampaních. Samozřejmě nejefektivnější reklamou je osobní doporučení a dobrá zkušenost vyučujících s našimi programy.
V následující části publikace Vám stručně představíme různé druhy edukačních programů, které jsme za posledních deset let vytvořili. Cílem přehledu je názorná prezentace široké škály edukačních možností expozice zaměřené na loutkářství.
Programy byly financovány z běžného rozpočtu Západočeského muzea v Plzni, p. o. a s pomocí dotací na edukační činnost z Ministerstva kultury ČR, Fondu kultury ČR, dotačních programů statutárního města Plzeň, dotačních programů Plzeňského kraje a Nadace 700 let města Plzně.
* KALHOUS, Z. a OBST, O. Školní didaktika. Praha, 2009. ISBN 978-80-7367-571-4.