DRUHY LOUTEK
LOUTKA
Hlavním vyjadřovacím prostředkem loutkového divadla je bezpochyby loutka. Když mluvíme o loutce, máme většinou na mysli objekt nebo předmět, který se pohybuje, případně mluví a zastupuje nějakou živou bytost (lidské postavy, zvířata, nadpřirozené bytosti atp.) v průběhu loutkového představení. Loutku oživuje či animuje herec.
DUPÁK
Jedná se o varietní trikovou loutku, která dokáže rychle natáhnout a smrštit tělo. Při hraní vydává dva zvuky – dupe o podlahu a při dotýkání se horní či spodní části těla klape.
JAVAJKA
Javajka patří do spodových loutek a je ovládána pomocí vodícího mechanismu, který se nazývá čempurit. Vodící tyč neboli čempurit ovládá ruce. Hlava je buď rukou držena (zespoda) uvnitř těla na kolíku, nebo je ovládána vodící hůlkou, které se říká gapit.
- ČEMPURIT
Čempurity jsou ovládací mechanismy rukou a nohou u javajek. Jedná se o dlouhé, černé, kovové tyčky/dráty.
- GAPIT
Hlavní hůlka, která prochází tělem javajky a nese její hlavu.
KROSNOVÁ LOUTKA
Obrovskou loutku nosí herec na zádech „jako krosnu“. Hlava i tělo loutky jsou nad hlavou herce a rukama ovládá ruce loutky.
MARIONETA
Marioneta je shora voděná loutka. Drží se za vahadlo (držadlo), ze kterého vedou nitě a/nebo vodící dráty do těla loutky, díky čemuž se může loutka rozpohybovat.
- VAHADLO
Jedná se o druh držadla, kterým se ovládá loutka - marioneta.
MAŇÁSEK (prstová loutka)
Maňásek se navléká přímo na ruku (případně na prst) vodiče. Tělo loutky tvoří ruka a hlava se nasazuje na prst, proto se s maňásky hraje bez pomoci hůlek či nití.
MANEKÝN
Manekýni jsou různě velké loutky, které jsou vedené zezadu. Loutkoherec loutku většinou vodí před sebou a je částečně zakrytý. Tento druh loutky se často využívá pro ČERNÉ DIVADLO.
MAROTA
Jedná se o spodovou jednoduchou loutku na kratší tyčce nebo hůlce. Loutkářova ruka tvoří tělo loutky, která má volný kostým a většinou třepotavé ruce.
MUPPET (mapet)
Mimický maňásek se vyvinul z klasického prstového maňáska. Obličej loutky, který je vyroben z tvárného materiálu, je rozpohybován pomocí prstů vodiče uvnitř hlavy loutky a vytváří obličejové grimasy.
PLOŠNÁ LOUTKA
Plošná loutka může být ovládána zespodu i seshora. Jedná se o plochou loutku, která není plastická a je ve 2D zobrazení.
PRÁSKAČKA (flákačka, pleskačka)
Plošná loutka, která je oboustranná a může tedy překlápěním změnit identitu postavy přímo při představení (nejčastěji z ženy na muže). Překlápění doprovází rázné prásknutí, fláknutí či plesknutí (viz název).
PŘILBOVÁ LOUTKA
Hlava loutky je připevněna nad hlavu, nebo na pokrývku hlavy herce. Herec má oči v úrovni hrudníku loutky a jeho ruce jsou i ruce loutky.
STÍNOVÁ LOUTKA
Stínové loutky patří k iluzivním zezadu voděným loutkám. Jsou většinou plošné a přitiskují se na plátno, které je osvíceno světlem.
TOTEMOVÁ LOUTKA
Tento druh loutek je spíše nepohyblivý a samostatně stojící. Někdy mohou vyvíjet jednoduchý pohyb. Hrají spíše klidné a důstojné postavy.
DRUHY DIVADEL
AMATÉRSKÉ DIVADLO
Amatérské divadlo se začalo formovat už v 18. století. Dalo by se charakterizovat jako veřejné divadlo zpravidla vedené ochotníky. V menších městech nahrazovalo profesionální scénu a zajišťovalo kulturní a společenské obohacení. Přispělo k formování budoucích herců a dramatiků a jeho existence je stejně důležitá jako u divadla profesionálního.
BUNRAKU
Tradiční japonské loutkové divadlo.
ČERNÉ DIVADLO
Jedná se o druh divadla, v němž jsou herci na scéně skoro neviditelní. Herci se zakryjí pomocí černých oděvů a s loutkami hrají na černém pozadí zatemněného jeviště. Loutky mohou být více zviditelněné díky nasvícení bodovými reflektory.
KOČOVNÉ DIVADLO (lidoví loutkáři)
Kočovné divadlo bylo tzv. cestující společnost. Tento profesionální divadelní soubor neměl stálé působiště pro své hraní, ale naopak místa a lokality střídal. Kočovným divadlem mohl být jednotlivec, ale i celá rodina, což bylo pro profesionální loutkové divadlo v minulosti typické.
LOUTKOVÉ DIVADLO
Loutkové divadlo je druh divadla, jehož vyjadřovacím prostředkem je loutka.
RODINNÉ DIVADLO
Jedná se hlavně o stolní loutková divadla vyráběná především v 1. polovině 20. století. Tento druh divadla se využíval hlavně v domácnostech.
STÁLÉ DIVADLO
Stálé divadlo je opakem kočovného divadla, které nemělo jednotné působiště na hraní a lokality střídalo. Naopak stálé divadlo mělo stálý divadelní soubor a zázemí (sál, budovu apod.), ve kterém hrálo.
STÍNOVÉ DIVADLO
Součástí stínového divadla jsou stínové loutky, které jsou voděny zezadu. Na scéně je plátno, které je osvíceno rozptýleným světlem seshora (nebo zezadu). Herci loutky přitiskují zezadu (nebo zespodu) na plátno a osvícené siluety vytvářejí dojem stínů a světel, které hrají na plátně.
VODNÍ DIVADLO
Tento speciální princip divadla má původ ve Vietnamu. Jedná se o loutky, které jsou voděné na dálku ve vodě. Herci stojí po pás ve vodě za stěnou z rákosu a pod vodní hladinou pomocí táhel ovládají loutky, které jsou na dlouhých tyčích. Technologie vodění loutek je skrytá pod vodní hladinou.
PROFESE V LOUTKOVÉM DIVADLE
DRAMATURG
Jedná se o odborníka, který se zabývá uměleckou činností zvanou dramaturgie. Připravuje repertoár a podílí se na výkladu inscenace. Spolupracuje s režisérem.
LOUTKÁŘ
Loutkář je návrhář a výrobce loutek. Zároveň jde i o název profese.
LOUTKOHEREC
Loutkoherec je, jak už název napovídá, herec, který hraje s loutkami. Může loutky vodit (manipulovat s nimi, animovat je) a mluvit za ně (dabovat je). Může se ovšem specializovat jen na jednu z těchto oblastí. V takovém případě je buď loutkovodič (animátor, operátor) nebo mluvič (recitátor, dabér).
LOUTKOVODIČ/VODIČ
Herec, který vodí (ovládá, manipuluje) loutku. Vodič může rovněž vytvářet hlas loutky.
OCHOTNÍK
Ochotník je člověk, který provozuje divadlo z vlastní ochoty, tudíž amatér, který dělá divadlo jako zálibu bez nároku na honorář.
PRINCIPÁL
Principálem je nazýván majitel, případně ředitel, divadelní společnosti.
REŽISÉR
Režisér je hlavním autorem představení a má rozhodující slovo při vzniku inscenace.
SCÉNOGRAF
Scénograf výtvarně formuje a řeší jeviště či prostor, ve kterém se inscenace bude odehrávat.
ZÁKLADNÍ POJMY Z DIVADLA
INSCENACE
Proces převedení uměleckého textu či námětu do podoby jevištního díla a jeho realizace.
JEVIŠTĚ
Jedná se o část divadla, kde se nachází hrací prostor. V tomto prostoru vystupují herci a loutky.
KOSTÝM
Důležitou součástí každého divadla je kostým, který nosí loutky či herci na jevišti. Kostým zakrývá či doplňuje postavy a pomáhá dotváření jejich rolí.
OPONA
Na portálu, který je umístěn před jevištěm, je většinou textilní výkryt – nazývaný opona. Opona zakrývá a odkrývá jeviště. Opona může být z různého materiálu (textilní, papírová, železná).
REKVIZITA
Rekvizita je předmět používaný na jevišti jako prostředek k vytvoření iluze, životní situace nebo k vytváření děje hry. S rekvizitou přichází herec (i loutka) přímo do styku a využívá ji k různé interakci.
Zdroje:
BLECHA, Jaroslav a Pavel JIRÁSEK. Česká loutka. Praha: KANT, 2008. ISBN 978-80-86970-23-3.
FEDOTOV, A. I. Anatomie loutky. Praha: Orbis, 1953. Knihovna loutkářských souborů.
PAVLOVSKÝ, Petr, ed. Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-194-9.
RICHTER, Luděk. Praktický divadelní slovník. Dobré divadlo dětem. Praha: 2008. ISBN 978-80-902975-8-6.
TICHÁ, Helena. Význam loutky v práci učitele 1. stupně ZŠ. Brno, 2008. MASARYKOVA UNIVERZITA. Pedagogická fakulta.
TOMÁNEK, Alois. Podoby loutky. Praha: Akademie múzických umění, 1998. ISBN 80-85883-36-8.
VOLKMEROVÁ, Hana. Loutky jako edukační nástroj. Brno, 2016. Disertační práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Divadelní fakulta
Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi: Slovník loutkářských termínů [online]. 2021. Dostupné také z: https://www.puppets.cz/cs/muzeum/loutkarsky-slovnik
UNIMA: Mezinárodní loutkářská unie [online]. Dostupné také z: https://unima.idu.cz/
34. Skupova Plzeň: Mezinárodní festival loutkového a alternativního divadla [online]. DIVADLO ALFA PLZEŇ, 2021. Dostupné také z: http://www.skupovaplzen.cz