Výtvarně-dramatické programy rozvíjí kreativitu dětí a inspirují je k vlastnímu výtvarnému a dramatickému vyjádření. Programy jsou určené pro běžný provoz muzea, proto splňují omezené požadavky na časovou dotaci, cenu materiálu a dostupnost pomůcek.
Rošťáci z Muzea loutek v Plzni
Cílová skupina: ZŠ
Anotace:
Papíroví rošťáci Bohouš a Bohunka jsou jednoduché, ale originální shora voděné loutky, tzv. marionety. Pomocí provázků a špejle lze loutku jednoduše rozpohybovat.
Cíl programu:
Seznámení dětí s různými druhy loutek, výroba papírové marionety a osvojení jejího vodění. Podpora výtvarné kreativity, rozvíjení jemné motoriky a fantazie, celková podpora vztahu dětí k loutkářství a k muzeu.
Výukové metody:
- Klasické: metody slovní, názorně-demonstrační, praktické
- Aktivizující: metoda diskuzní, heuristická
- Komplexní: skupinová výuka, výuka dramatem
Vzdělávací oblasti:
ZŠ – Člověk a společnost, Umění a kultura
Pomůcky:
Nůžky, lepidlo/sešívačka, papírová šablona loutky, provázek, nit, špejle.
Časová dotace:
30 minut
Doporučený počet žáků:
20-25 žáků (jedna třída)
Průběh programu:
Bohouš a Bohunka jsou papírové marionety, tedy shora voděné loutky.
Loutky jsou velmi snadné na výrobu – části loutky na lesklém kartonu jsou již předem vyseknuty, proto stačí jednotlivé dílky pouze z papíru vytlačit (v případě stažení šablony z webu se části musí ručně vystřihnout). Nejprve se vytlačí všechny dílky a jako první se vytvoří ruce. V těle se nacházejí dva otvory, kterými se provlékne provázek. Na konci provázku, z vnitřní strany těla, se udělá několik uzlů, aby provázek otvorem nevypadl. Dlaně se přilepí na druhý konec provázku tak, že se provázek vlepí mezi rubové strany dlaní, které se poté ohnou a spojí k sobě. To samé následuje i s druhou rukou. Tělo se slepí k sobě okrajovým pruhem. Marionetě se vytvoří vodící tyč ze špejle, která se vloží mezi přední a zadní čepici a slepí. Menší čepici se přilepí zepředu loutky a větší zezadu. Na závěr se pomocí provázku navážou ruce (zápěstí loutky) na horní část špejle.
Na loutce je také kreslený návod. Druhá varianta výroby využívá místo lepidla sešívačku (rychlejší varianta).
Autorem výtvarného návrhu loutek je Dalibor Nesnídal.
Akrobati z Bengálska
Cílová skupina: MŠ a ZŠ
Anotace:
Edice zapomenutých loutek Úžasní akrobati z Bengálska – TYGR a SLON – nabízí tvorbu pohyblivých spodových loutek tygra, slona nebo monstra dle vlastní fantazie.
Cíl programu:
Seznámení dětí s druhy loutek, primárně s javajkou, podpora jejich výtvarné kreativity, rozvíjení jemné motoriky a fantazie, celková podpora vztahu dětí k loutkářství a k muzeu.
Výukové metody:
- Klasické: metody slovní, názorně-demonstrační, praktické
- Aktivizující: metoda diskuzní, heuristická
- Komplexní: skupinová výuka, výuka dramatem
Vzdělávací oblasti:
- MŠ – Dítě a jeho psychika, Dítě a společnost
- ZŠ – Člověk a společnost, Umění a kultura, Člověk a příroda
Pomůcky:
Děrovačka, papírová šablona s díly loutky, vzorové spony, dřívka.
Časová dotace:
30 minut
Doporučený počet žáků:
20-25 žáků (jedna třída)
Průběh programu:
Plošná papírová loutka přináší originální a kreativní způsob, jak dětem zprostředkovat výrobu pohyblivé loutky. Papírová šablona obsahuje různé dílky, ze kterých lze poskládat pohyblivé loutky. V první řadě je možné vyrobit slona a tygra, lze ale vytvořit také různé tvory pomocí kombinace zvířecích částí těl.
Loutky jsou velmi snadné na výrobu – části loutky na lesklém kartonu jsou již předem vyseknuty, proto stačí jednotlivé dílky pouze z papíru vytlačit (v případě stažení šablony z webu se části musí ručně vystřihnout). Nejdříve se tedy vymačkají všechny dílky, ze kterých se pak poskládá vlastní loutka. Na dílech jsou černé tečky, které se musí proděravět pomocí děrovačky nebo propíchnout hrotem vzorové spony. Poté se pomocí vzorové spony jednotlivé díly spojí – dva nebo více dílků se překryjí tak, aby otvory (proděravěné děrovačkou) byly přesně přes sebe. Na spodek nohou se připevní dřevěná dřívka, pomocí kterých se loutka ovládá. Na zadní straně A4 archu se nachází obrázkový postup výroby.
Autorem výtvarného návrhu loutky je Josef Sodomka.
Špion u Broučků
Cílová skupina: MŠ a ZŠ
Anotace:
Dioráma Svatba u Broučků, které můžete vidět v expozici Muzea loutek v Plzni, vytvořil Jiří Trnka v roce 1939 pro Světovou výstavu v New Yorku. Zdá se ale, že na svatbu pronikl nezvaný host! Pokud jej najdete, můžete si vyrobit vlastního špiona v samoobslužné minidílně muzea. Objednané skupiny mohou tvořit špiony s lektorem v Loutkářské dílně profesora Skupy.
Cíl programu:
Seznámení dětí s dioramatem Svatba u Broučků a jeho příběhem, seznámení s druhy loutek (primárně s manekýnem), podpora jejich výtvarné kreativity, rozvíjení jemné motoriky a fantazie, celková podpora vztahu dětí k loutkářství a k muzeu.
Výukové metody:
- Klasické: metody slovní, názorně-demonstrační, praktické
- Aktivizující: metoda diskuzní, heuristická
- Komplexní: skupinová výuka, výuka dramatem
Vzdělávací oblasti:
- MŠ – Dítě a jeho psychika, Dítě a společnost
- ZŠ – Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a společnost, Umění a kultura, Člověk a příroda
Pomůcky
Fixy, tavná pistole, kleště, korálky, dřevěná destička, drátky, peří.
Časová dotace:
30 minut
Doporučený počet žáků:
20-25 žáků (jedna třída)
Průběh programu:
Špion u Broučků vznikl jako výtvarný doprovodný program k expozici v Muzeu loutek v Plzni Jiří Trnka - Dioráma Svatba u Broučků. Loutka Špiona je inspirovaná originální loutkou, která se nachází v dioramatu, a nevíme, jestli se jedná o žížalu, červa nebo jiného tvora. Proto je na fantazií dětí, jak svou loutku kreativně vytvoří a jakého tvora bude znázorňovat.
Výroba loutky není náročná, jedná se o malý 3D objekt. Loutka se sestavuje z drátu a korálků a kreativně se dotváří pomocí fixů. Na silnější drátek o délce přibližně 10-15 cm se navléknou matné dřevěné nekolorované korálky (1 velký na hlavu, 7 menších na tělo). Drátky se zahnou na každé straně pomocí kleští, aby korálky nevypadly. Mezi korálky se přidělají hubenějším barevným drátkem nohy a ruce.
Loutka a dřevěná destička se koloruje fixy a hlava se dozdobí barevným peřím. Nakonec se pomocí tavné pistole loutka s destičkou slepí (nebo se svážou dohromady drátkem). Kolorování se doporučuje před slepením loutky a destičky, ale může se nabarvit až na konec.
Kameňačka z pytlíku
Cílová skupina: MŠ a 1. stupeň ZŠ
Anotace:
Zimní výtvarně-dramatický program pro mateřské a základní školy Kameňačka z pytlíku je maňáskové představení, ve kterém si, jak už název napovídá, zvířátka uvaří polévku Kameňačku. Po představení si malí diváci vyrobí vlastní papírové maňásky zvířátek a čeká je i překvapení.
Cíl programu:
Seznámení dětí s maňáskovou formou dramatizace pohádky, podpora jejich výtvarné kreativity a celková podpora vztahu dětí k divadlu a k muzeu.
Výukové metody:
- Klasické: metody slovní, názorně-demonstrační, praktické
- Aktivizující: metoda diskuzní, heuristická
- Komplexní: skupinová výuka, výuka dramatem
Vzdělávací oblasti:
- MŠ – Dítě a jeho psychika, Dítě a společnost
- ZŠ – Člověk a společnost, Umění a kultura, Člověk a příroda
Pomůcky:
Scéna pohádky (loutkové divadlo), papírové sáčky, nůžky, lepidlo, A4 papír s loutkami maňásků z pohádky, fixy/pastelky, divadelní rekvizity do pohádky, nádobí.
Časová dotace:
30-45 minut
Doporučený počet žáků:
20-25 žáků (jedna třída)
Průběh programu:
Děti v první části programu sledují krátkou pohádku Kameňačku z pytlíku, která vypráví o návštěvě vlka u paní slepičky. Vlk si chce uvařit polévku z kamene (stejný princip jako „sekyrková polévka“). Slepička postupně zve další zvířátka a každé ke kameni přidá ještě nějakou surovinu, kterou má rádo. Tím vznikne chutná polévka, kterou potom společně sní a vlk odchází s kamenem do zasněžené dáli. Pohádka má mobilní scénu a je připravena tak, aby ji mohly hrát dvě osoby (lektoři, edukátoři), které nemají hereckou průpravu. Zvířátka vaří v opravdovém hrnci, který je po skončení tajně vyměněn za jiný, ve kterém je opravdová teplá polévka. Děti dostanou mističky a lžíce a jsou vyzvány k ochutnání. Tento moment malé děti skutečně ohromí a polévku, ač je ve skutečnosti uvařena z pytlíku (kvalita bio), vesměs moc pochvalují. Po ochutnávce děti dostanou možnost vyrobit si stejnou loutku maňáska, jako viděly v pohádce – tělo loutky tvoří papírový pytlík, loutka se vystřihne z papíru (má dvě části – tělo a hlavu) a poté se přilepí na pytlík. Děti si mohou vybrat, jaké zvířátko chtějí vyrábět (podle postav z pohádky). Starší děti dostanou černobílé předlohy a mohou si zvířátko samy upravit a vybarvit.
Program Kameňačka z pytlíku je možné provozovat jak samostatně, tak jako součást edukačního programu v expozici muzea. Zároveň je program mobilní.
Autorem výtvarné a dramatické složky programu je Ivan Nesveda (výtvarník a scénograf Divadla Alfa).